NOV V PANNĚ – Když méně není málo

11. září přichází novoluní v Panně v 5:27. Slunce a Luna se potkávají na 19. stupni znamení, které máme často spojené s pořádkem, péčí o tělo, prací, každodenní rutinou a schopností rozlišovat.

Panna má ostatně ráda, když věci dávají smysl.

Ideálně všechny.

Kalendář má být přehledný, tělo zdravé, kuchyň uklizená, práce hotová, vztahy vyřešené a duchovní vývoj samozřejmě také nějak rozumně naplánovaný.

Jenže život se této představě poněkud vzpírá.

A možná právě proto je novoluní v Panně zajímavé.

Neříká nám, že máme svůj život konečně dokonale uspořádat.

Říká nám, abychom se podívali, co v něm skutečně funguje.

Panna je znamením rozlišování. Ne všechno, co jsme si kdysi nastavili, musí zůstat součástí našeho života navždy. Některé návyky nás podporují. Jiné jsme si jen zvykli považovat za normální. Některé povinnosti jsou skutečně naše. Jiné jsme převzali cestou. A někdy máme tak dlouho plný kalendář, že už ani nevíme, proč vlastně.


Novoluní je začátek.

Ale začátek nemusí znamenat přidat.

Někdy znamená ubrat.

A tady se potkává astrologie s jógou

V Ashtanze se často mluví o pravidelnosti. O tom přijít na podložku znovu a znovu.

Jenže pravidelnost není totéž co rigidita.

Tělo není stroj a praxe není výrobní linka.

Jsou dny, kdy tělo potřebuje práci. Jsou dny, kdy potřebuje odpočinek. Jsou období, kdy můžeme přidat, a období, kdy je moudřejší ubrat. Praxe se mění s věkem, zkušeností, tělem i životní situací.

A právě v tom může být její skutečná hloubka.

Ne v tom, že pokaždé uděláme totéž.

Ale v tom, že dokážeme naslouchat a přitom neztratit směr.

To je pro mě rozdíl mezi disciplínou a kontrolou.

Kontrola říká: „Musím to udělat stejně jako včera.“

Disciplína říká: „Přijdu a zjistím, co je dnes potřeba.“

Někdy je to celá praxe.

Někdy kratší praxe.

Někdy jen dech.

A někdy je nejzralejší jógovou praxí zavřít dveře od shaly a jít domů.

Ano, i to se počítá.

Péče o tělo není další projekt


Panna otevírá také téma zdraví.

A možná je dobré si připomenout, že péče o zdraví nemusí znamenat vytvořit si další komplikovaný systém.

Můžeme začít docela obyčejně.

Jíst tak, aby nám bylo dobře.

Spát, když jsme unavení.

Hýbat se.

Dýchat.

Odpočívat.

Vnímat signály těla dřív, než začnou křičet.

Někdy máme tendenci hledat další techniku, další suplement, další aplikaci, další dokonalý ranní rituál.

A přitom možná jen potřebujeme spát.

Panna má ráda jednoduchost. A jednoduchost bývá překvapivě těžká, protože po nás chce přestat dělat věci, které nám dávají pocit, že něco děláme.

Co je ještě praxe a co už jen výkon?

Tohle je otázka, kterou mám ráda.

Protože i jóga se může stát místem, kde si budujeme další identitu.

Jsem disciplinovaná.

Jsem pokročilá.

Cvičím šest dní v týdnu.

Umím těžkou ásanu.

Vstávám brzy.

Jsem zdravá.

Jsem vědomá.

A pak jednoho dne zjistíme, že jsme si ze svobody vytvořili další seznam povinností.

To je ten moment, kdy bych byla trochu rebel.

Yoga není další způsob, jak být „lepší člověk“.

Nemusíme být dokonalejší, abychom byli hodnotnější.

Nemusíme zvládnout stojku, abychom byli více spojení se sebou.

Nemusíme mít dokonale uklizený život, abychom mohli praktikovat.

A nemusíme být pořád v pohodě.

Praxe není o tom, že odstraníme všechno nepohodlí.

Je o tom, že se naučíme být přítomní i tam, kde život není podle plánu.


Merkur se ptá, co je skutečné

Vládce tohoto novoluní, Merkur, je na počátku Vah a dostává se do kontaktu s Plutem i Neptunem.

Je v tom zajímavá otázka: co skutečně vidím a co si o tom jen vyprávím?

Naše mysl dokáže být velmi přesvědčivá.

Dokáže z minulosti vytvořit identitu, ze strachu intuici a z představy fakt.

Jógová praxe je v tomto směru velmi praktická.

Vrací nás k tomu, co je skutečně přítomné.

K dechu.

K tělu.

K tomu, co se děje právě teď.

Ne k tomu, co by se mělo dít.

Ne k tomu, co se stalo včera.

Ne k tomu, co možná přijde zítra.

Jen k tomu, co je.

A někdy je to překvapivě osvobozující.


Venuše ve Štíru: co už nemusíme držet

Venuše ve Štíru v napětí s Plutem přináší hlubší téma vztahů, hodnoty a připoutání.

Co držíme ze strachu?

Co potřebujeme vlastnit, kontrolovat nebo si potvrzovat?

Kde se snažíme získat vlastní hodnotu prostřednictvím druhého člověka?

A kde už víme, že něco není živé, ale stále to zaléváme?

Ne všechno, co opouštíme, je prohra.

Některé věci končí jednoduše proto, že splnily svůj účel.

Stejně jako v praxi.

Některé ásany jsme potřebovali kdysi. Některé způsoby praktikování nám dávaly smysl v určité etapě života. A pak přijde chvíle, kdy je potřeba něco přehodnotit.

To není selhání.

To je vývoj.

A pak přijde otázka: co zasít?

Novoluní je začátek cyklu.

Nemusíme dnes všechno vědět.

Nemusíme mít plán na dalších deset let.

Možná úplně stačí vybrat jednu věc, které chceme dát více pozornosti.

Jeden návyk.

Jednu hranici.

Jeden způsob, jak pečovat o tělo.

Jeden prostor, který uklidíme.

Jednu věc, kterou přestaneme dělat.

Jednu věc, ke které se vrátíme.

A potom tomu dát čas.

To je možná jedna z nejméně populárních pravd dnešní doby:

většina skutečných změn je pomalá.

Semínko také nemá každý večer kontrolní schůzku, jestli už konečně roste.

Prostě roste.


Sthira. Sukham.

Pevnost a lehkost.

Možná právě to je krásný způsob, jak vstoupit do tohoto lunárního cyklu.

Mít dostatečnou strukturu, aby nás život nerozhodil při každém poryvu větru.

A zároveň dostatečnou pružnost, abychom se nemuseli zlomit, když se věci nevyvíjejí podle našeho plánu.

Panna nás může naučit, že péče není perfekcionismus.

Disciplína není trest.

Jednoduchost není málo.

Odpočinek není selhání.

A pustit něco neznamená vzdát se.

Někdy je to právě naopak.

Někdy je to první skutečně svobodné rozhodnutí.

Takže možná letos na novoluní v Panně nepotřebujeme nový životní plán.

Možná potřebujeme jen trochu uklidit.

V kalendáři.

V kuchyni.

V hlavě.

Na podložce.

A především v tom, čemu každý den říkáme ano.

Protože právě z těchto malých „ano“ a „ne“ se nakonec skládá náš život.

A tak:

Co chceš zasadit?

A možná ještě důležitější otázka:

Co už je čas nechat být?