Jde o změny v životě. Často bychom si nejraději svlékli i oblékli onu košili v jeden okamžik – jen abychom nemuseli čelit tomu prázdnu mezi tím, kdy staré už není a nové ještě také ne. Ten stav “in-between”.
Víte, tyto okamžiky temnoty jsou ale těmi největšími učiteli, okamžiky, ve kterých se o sobě můžeme hodně dozvědět, okamžiky, ve kterých se můžeme tváří v tvář potkat se svými strachy, o kterých jsme do té doby možná ani nevěděli. Zažila jsem si to. V této chvíli je důležité sednout si sám se sebou a hledat…
- Co je pro teď mě skutečně důležité?
- Čeho se nejvíc bojím? Kde je původ mého strachu?
- Na čem ještě lpím?
- Čeho se nedokážu vzdát? Nebo dokážu, ale..?
Jsou to okamžiky, které zkouší naši víru. Okamžiky, které zkouší, nakolik tomu, o čem tak rádi mluvíme, také skutečně věříme. Nakolik to skutečně žijeme. Nakolik jsme schopni se pustit a udělat krok, i když nevíme, zda se v té tmě nachází pevná půda pod nohama anebo jen vzduchoprázdno.
Můžeme na ně tedy koukat jako na prokletí, utrpení, anebo naopak jako na dary. A “vesmír” ví, jak nejlépe tento náš pohled od jednoho k druhému proměnit. Stejně tak jako u všeho, co se chceme naučit. Dává nám příležitosti zkoušet to. A to tím víc, čím víc o to žádáme. Čím víc říkáme, že chceme být svobodní.
Svobodu nám totiž nemůže dát nikdo vně. Svoboda je naše volba. Volba, která v sobě obsahuje i přijetí toho, že abychom byli skutečně svobodní, možná budeme muset chvíli kráčet temnotou a jediné světlo, které nám bude svítit na cestu, bude neviditelné. Bude totiž schované uvnitř nás – abychom ho tam nakonec díky té tmě okolo objevili.
Namaste
